O čem je dílo Škola hrou od Jana Ámose Komenského?

Škola hrou od Jana Ámose Komenského je představou moderního vzdělávacího systému. 
Komenský navrhl, aby škola byla zaměřena na praktickou výuku pomocí her a experimentů,
které by byly zábavné a zajímavé pro děti. 
Představoval si, že rozvoj dětí by měl být založen na individuálním přístupu,
který by využíval jejich vrozené schopnosti a schopnosti jiných dětí. 
Cílem je poskytnout dětem co nejlepší vzdělání při hraní her a využívání jejich kreativity.

=====================

Vrcholem Komenského pedagogické soustavy je koncept celoživotního vzdělávání: 
člověk by na sobě měl pracovat i v dospělosti a stáří a nikdy by neměl přestat se sebezdokonalováním.
Nejde jen o vědomosti, ale především o formování harmonicky rozvinuté osobnosti. 
I v tomto ohledu dává dnešní doba Komenskému za pravdu.

Dramatická výchova
V průběhu svého pobytu v Uhrách měl Jan Amos možnost ověřit, jak se žákům pracuje s jeho učebnicemi. 
Pravděpodobně byl bolestně zklamán, protože navzdory veškeré snaze byla příprava pro žáky stále obtížná a nezáživná.
Nezlomný učitel se ale nedal a začal vymýšlet, jak vzdělávání ještě více zpestřit. 
Jen díky tomu pak vznikla díla Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech) a Schola ludus (Škola hrou). 

S tím se ale nespokojil. Zcela správně odhadl, že lékem na nedostatečnost knih nejsou další knihy
a že je nutné přijít s novými metodami. Proto začal systematicky rozvíjet a vhodně upravovat takzvané školské hry,
ze kterých udělal vynikající a unikátní pomůcku. Školské hry si cenil zejména proto, 
že přítomnost diváků dokázala ukáznit i toho nejproblémovějšího žáka a studenti, 
kteří dříve měli problém zvládnout jediný odstavec, byli najednou schopni naučit se celé knihy. 
Každý se totiž bál selhání před publikem, které se skládalo zejména z rodičů a přátel. 
Přítomnost veřejnosti nemotivovala jen žáky, ale také kantora, který se díky tomu stával lepším pedagogem. 
Komenský tak chytře zabil dvě mouchy jednou ranou.

Podoba školské hry
Školskou hru si ale nesmíme představovat jako moderní drama, protože hlavním cílem nebylo pobavit diváky,
ale přimět žáky k opakování látky. Proto zde většinou chybí děj, charakteristika postav a dialogy nahrazují krátké přednášky.
Komenský neuznával antické hry na školní půdě. Ve Škole vševědné například napsal:
...my zde nechválíme řemeslného divadelnictví, nýbrž přípravu k vážným věcem prostřednictvím her(způsobem přiměřeným tomuto věku).

Problémem ale byla témata her.
Biblické příběhy o Josefovi a o Zuzaně narazily na odpor rektora, který měl za to,
že by šlo o znesvěcování posvátného. Když tedy Učitel národů nesměl zpracovat cizí námět,
vzal si za předlohu vlastní knihu a to Janua linguarum reserata (Dveře jazyků otevřené). 
Výsledná hra má osm částí, které spojuje postava krále Ptolemaia, 
kterému čtyři učenci předvádějí přehled veškerého vědění. 
V první části se představuje příroda, ve druhé člověk, dále řemesla, život v nižší škole, 
pátá část je věnována universitám, šestá morálce, sedmá životu v rodině a osmá část pojednává o státu a církvi.