Sympatický mladík na fotografii se jmenuje Kryštof Šimůnek, je studentem 6. ročníku našeho gymnázia a v rukou drží dvě ocenění, která si přivezl z CELOSTÁTNÍHO KOLA SOUTĚŽE SOČ:
2. místo za svoji práci s názvem Bezbariérovost krkonošského gymnázia pracoviště Vrchlabí.
2. místo za plakát prezentující jeho práci.
A další dvě zvláštní ceny v podobě nominace do mezinárodních a dalších prestižních studentských soutěží.
SOČ je zkratka pro středoškolskou odbornou činnost studenta, jejímž výstupem je rozsáhlý mnohastránkový text (s fotografiemi a dalšími přílohami), jeho prezentace v podobě videí a dalších výzev. Studenta ve všech kolech, kam s prací postoupí, čeká obhajoba této práce před odbornou komisí. Zpracování zvoleného tématu vyžaduje od studenta pátrání, rozhovory, hledání cest k vyřešení problému, schopnost komunikace, nekonečné konzultace s odborníky, pedagogy, v neposlední řadě i neúnavný souboj s technikou, časem a vůlí.
Svojí prací Kryštof prolomil led, ve kterém na více než dvacet let zamrzla tato forma studentské činnosti na našem gymnáziu, a nyní se mu otevřel akademický svět.
Nejvíce o celé svojí cestě soutěží ví Kryštof sám a já nabízím krátký rozhovor s tímto nadaným studentem (rozklikněte Celý příspěvek):
Kryštofe, přivezl jsi několik ocenění z celostátního kola SOČ. Jde o soutěž, o které málokdo z řad studentů a veřejnosti ví. V čem se liší od vědomostních soutěží a různých olympiád?
Hlavním rozdílem je už samotný koncept. Studenti středních škol v této soutěži píší odborné práce, často na úrovni prací bakalářských. Následně si svoji SOČku musí obhájit před odbornou komisí, která má možnost práci posunout do dalších úrovni soutěže, přičemž se jednotlivé práce porovnávají v rámci oboru, do kterého spadají.
Dostat ocenění a uznání od lidí z oboru architektury, do kterého jsi zatím lehce nahlédl, je asi moc příjemné. Ale přineslo ti tvoje putování soutěží ještě něco jiného? Něco, čeho si ceníš ještě víc?
Rozhodně, začal bych velkým množstvím zkušeností a novými kontakty se skvělými lidmi. Nejen s porotci, kteří jsou špičky ve svých oborech, ale i s jinými studenty, kteří mají podobné zájmy jako já. Jejich práce byly velmi zajímavé a jsem si jistý, že s mnohými z nich zůstanu v kontaktu i nadále.
Mezi cenami je možnost účasti na mezinárodní soutěži. To přinese zase další práci. Půjdeš do toho?
Ještě před celostátní přehlídkou bych váhal s odpovědí, protože mě zpracování samotné práce, prezentace a videa stály velké množství času a energie. Je pro mě až neuvěřitelné, že se práce setkala s tak nadšeným přijetím. Vnímám, že architektura mě 
během posledních dvou let opravdu pohltila, a je úžasné, že něco, co mě baví a dává mi smysl, vyvolává nadšení i u ostatních. Tohle mi otevírá pomyslné dveře, abych se mohl dále věnovat tomu, co mě naplňuje. Co víc si přát. Takže odpověď na závěr, rozhodně ANO.
Vím, kolik práce a času tě postup soutěží stál. Udivoval jsi mne svojí houževnatostí a svými schopnostmi, které jsi prokázal, měla jsem tu čest být u toho. Je někdo, komu bys rád poděkoval za podporu a pomoc?
Děkuji za tuto možnost. Určitě bych i touto cestou rád poděkoval celé své rodině a kamarádům, kteří to se mnou vydrželi. Dále pracovníkům trutnovského archivu, kteří mi dokázali vyhledat a zprovoznit CD s historií naší školy, což nebylo úplně lehké. Velké díky patří ale i lidem z vedení jednotlivých gymnázií, kteří mi ochotně věnovali svůj čas, čímž mi umožnili napsání této práce. A v neposlední řadě i našemu panu řediteli a pedagogickému sboru gymnázia Vrchlabí.
Kryštofe, děkuji za rozhovor. Ještě jednou ti blahopřeji ke skvělému výsledku.
Mgr. Jarmila Schubertová