Tak by mohl znít název další DofE expedice, která byla opět fyzicky náročná a opět plná zážitků.
Expedice začala velmi zajímavě. Kousek za Kunčicemi jsme již kroutily hlavami, zvedaly obočí a říkaly si, „to nám to pěkně začíná“. Paní průvodčí evidentně neměla svůj den. Nejdříve nás začala poučovat, „co by, kdyby“ a pak Anežce s nohou přes nohu, jejíž špička boty se opírala o protější sedačku, dala pokutu 500,- Kč. Johanka, kterou celá situace pořádně naštvala, si všimla, že do vlaku přistoupil revizor a šla mu situaci vysvětli a pokutu reklamovat. Že má Johanka skvělé argumentační schopnosti víme z jejího vystupování v EYP, teď jsme je však zažily na vlastní kůži. Pan revizor byl velmi rozumný člověk. Průvodčí si asi „podal“, protože nejdříve přišla vrátit čtyři stovky z pěti, za další chvíli i poslední stokorunu, a kdybychom vystupovaly o zastávku dál, nejspíš by nám ještě zaplatila.
A pak už vše, až na malé Anežčino uklouznutí a následné profesionální obvázání zdravotnicí expedice Ellou, probíhalo k naší velké spokojenosti. Přes Valdštejn a malé modré neškodné cca 4 km dlouhé ouško na mapě, kterým nás navigovala Johanka a které našim plně naloženým plecím připadalo nekonečné, jsme se kolem nádherného Kopicova statku blížily na Všeň. Já bych napsala spíš ke Všeni, ale prý je správně na Všeň. Za vysokým plotem na nás čekala zahrada Anežčiny babičky s připravenými emplacementy a zralými třešněmi. Následovala stavba stanů, vaření večeře a posezení pod hvězdnou oblohou.
Drobná Anežčina zmínka vyřčená jen tak mimochodem, že teta říkala, že v noci neoploceným kouskem chodí do zahrady divočáci, mi v hlavě rozezněla poplašný signál. Okamžitě se mi v mysli vynořily zkazky mého otce myslivce a začala jsem hledat, čím bychom ten malý kousek mohly zatarasit. Našla jsem kus pletiva a společnými silami jsme vytvořily provizorní zátaras. Naštvané kančí ryčení nad ránem nám dalo najevo, že jsme udělaly správně. Byly jsme v bezpečí za plotem, přesto s nepříjemným pocitem.
Vrchní kuchtička Tereza na cestu každému připravila dva tousty, večer uvařila vynikající špagety s boloňskou omáčkou a ráno pak „napekla“ buchty s různými náplněmi. Skvělá snídaně od skvělé kuchtičky!
Dopad člověka na přírodu, kromě turistiky cíl expedice, po celou cestu dokumentovala druhá Tereza. Z jejího fotoaparátu pocházejí níže přiložené fotografie. Bára, která hrdinně vláčela stan, skvěle doplnila sehraný tým budoucích bronzových „dofaček“ z 6.A.
Děkuji děvčatům za společně strávený čas v krásné přírodě a za ideálního turistického počasí. Věřím, že naše společné zážitky přilákají do DofE nové nadšence, kteří na sobě chtějí pracovat.
